Jsem prostě taková
„Příběh velmi přesně zachycuje situaci, se kterou se v dětských kolektivech setkáváme poměrně často.
Dítě skrze příběh nejprve získá jistotu, že jeho pocity dávají smysl, což samo o sobě přináší velkou úlevu. Zároveň ale dostává i odpověď na otázku, kterou si v podobných chvílích klade každé dítě: „Co s tím mám dělat?“
Beátčina cesta srozumitelně ukazuje něco, co mnoha dospělým trvá pochopit roky: není možné vyhovět všem. A čím víc se o to snažíme, tím víc ztrácíme sami sebe.
Tuto knihu doporučuji rodičům číst ještě dříve, než ji budou skutečně potřebovat – jako laskavou prevenci i oporu pro chvíle, které mohou jednou přijít.“
Mgr. Aneta Smolová / ditevklidu.cz
dětská psycholožka
────────────────────────────────────────
Příběh Beátky otevírá téma, se kterým se děti mohou setkat velmi brzy: Co když se někomu nelíbím taková, jaká jsem? Znamená to, že je se mnou něco špatně?
Beátka chodí do školy ráda. Ve chvíli, kdy se jí však spolužačka začne posmívat kvůli jejímu vzhledu, její pohled na sebe se postupně mění. To, co pro ni dříve bylo přirozenou součástí sebe samé, se najednou stává něčím, co by podle ní mělo být jiné.
A právě tady příběh velmi citlivě zachycuje něco, co dobře známe i z dětské psychologie. Děti si svůj obraz o sobě nevytvářejí ve vzduchoprázdnu. Významnou roli v něm hraje i to, jak na ně reagují druzí. S přibývajícím věkem nabývá na významu přijetí vrstevníky, sociální srovnávání i hodnocení okolí. Posměch proto nemusí zůstat jen nepříjemnou větou, kterou dítě zaslechne. Může se postupně proměnit v pochybnost: Možná je se mnou opravdu něco špatně.
Beátka na tuto nejistotu reaguje způsobem, který je velmi lidský. Snaží se odstranit to, kvůli čemu je odmítána. Je příliš vysoká? Bude menší. Vadí její kudrnaté vlasy? Změní je. Jenže pokaždé se objeví něco dalšího.
Z pohledu kognitivně behaviorální psychoterapie je na příběhu krásně vidět propojení situace, myšlenek, emocí a chování. Posměch může vyvolat myšlenku „nejsem dost dobrá“ nebo „když se změním, budou mě mít rádi“. Ta přináší smutek, stud či nejistotu a následně snahu sebe sama přizpůsobovat.
A právě zde přichází důležitý moment příběhu. Beátka postupně zjišťuje, že problém nebyl v její výšce, vlasech ani brýlích. Nemusí se neustále měnit, aby si zasloužila přijetí a hezké zacházení.
To ale neznamená učit děti, že se na sobě nikdy nemají snažit nic měnit. Sebepřijetí není rezignace na vlastní rozvoj. Je rozdíl mezi „chci se něco naučit nebo na něčem pracovat“ a „musím být jiný/á, aby se mnou bylo něco v pořádku“. A právě tento rozdíl považuji za velmi důležitý.
Kouzelný zvoneček tak můžeme vnímat i symbolicky. Zpočátku má Beátce pomoci změnit všechno, co se druhým nelíbí. Nakonec ale zjistí, že největší změna nemusí nastat v jejím vzhledu, ale v tom, jak sama sebe vnímá.
Pro rodiče může být příběh příležitostí otevřít s dítětem otázky: Co se ti na sobě líbí? Stalo se ti někdy, že ti někdo řekl něco, kvůli čemu ses cítil/a špatně? Znamená to, že to, co řekl, je pravda? A musíš se kvůli někomu změnit, aby sis zasloužil/a kamarádství?
Děti potřebují postupně získávat zkušenost, že jejich hodnota nestojí na tom, zda se budou líbit každému. Současně potřebují vědět, že přijetí sebe sama neznamená přijímat špatné zacházení od druhých.
A právě v tom podle mě spočívá jedna z nejsilnějších myšlenek tohoto příběhu:
Jsi v pořádku takový/á, jaký/á jsi. Nemusíš se stát někým jiným, abys byl/a dost. A zasloužíš si, aby s tebou druzí zacházeli s respektem.
PhDr. Kristýna Kleiner Kuberová / dovol-si.cz
psycholožka, dětská psycholožka a KBT psychoterapeutka
────────────────────────────────────────
„Kniha nabízí rodičům účinnou oporu při budování dětské sebedůvěry a zvládání náročných vrstevnických situací, jako je posměch či náznaky šikany.
Z optiky gestalt přístupu vede dítě k plnému přijetí svých silných i slabších stránek, čímž zamezuje přejímání zraňujících cizích soudů za vlastní identitu.
Pomáhá dětem opustit obrannou reakci úniku či agrese a namísto toho učí uplatňovat sebepodporu a vědomé vymezování hranic přímo v přítomném okamžiku.“
Mgr. Kamila Číhalová, gestaltterapieznojmo.cz
psycholožka a psychoterapeutka
────────────────────────────────────────
„Ako ryšavé dievča s pehami, som si šikanou prešla a veľmi rada by som už vtedy vedela ako odpoveď na debilné reči typu:
„Čau hrdza, spala si pod odkvapom?“
Túto knihu by si malo prečitať každe dieťa! Nie len to, ktoré šikanujú, ale aj tie, ktoré to vidia. Pomôže im to pomôcť.“
Mgr. Barbora Pošíková, akreditovaná lektorka a poradkyně v rodičovství
────────────────────────────────────────