Statečný zbabělec Hubert
„Příběh o zajíčkovi Hubertovi je vynikající ukázkou toho, jak dětem přiblížit komplexní sociální dynamiku. Autorka zde s velkým citem otevírá témata, která jsou v dětském světě běžná, ale často doprovázená pocity viny nebo studu.
Na začátku příběhu autorka velmi trefně popisuje pocit, kdy si dítě chce „přivlastnit“ kamaráda a vnímá třetí osobu (v tomto příběhu sourozence nejlepšího přítele) jako narušitele. Ve mně samotné čtení příběhu probudilo dávné vzpomínky z dětství na mou kamarádku a její sestru. Považuji za nesmírně důležité, že text tyto pocity neodsuzuje jako „špatné“, ale ukazuje je jako přirozenou součást budování vztahů. Pomáhá dětem pochopit, že chtít někoho jen pro sebe je lidské, ale zároveň je učí hledat cestu k řešení.
Další důležitý moment je práce s dětským strachem z trestu, odpovědnosti nebo selhání, který přirozeně spouští mechanismus „uteč nebo bojuj“. Hubertovo následné rozhodnutí vystoupit ze stínu, přiznat pravdu a nenechat vinu na Fabiánkovi, je silným příkladem budování integrity a morálního kompasu.
Fabiánkova ochota pomoci Hubertovi, i když cítil jeho odtažitost, je momentem k zamyšlení. Ukazuje, že laskavost může prolomit ledy i tam, kde nevládne sympatie. Pro děti je to lekce o tom, že přátelství není jen o společné hře, ale o vzájemné podpoře v těžkých chvílích. Závěrečné otázky autorky nejsou jen formalitou, ale klíčem k tomu, aby se příběh stal živým tématem. Umožňují dítěti v bezpečném prostředí sdílet vlastní zkušenosti se žárlivostí nebo strachem z přiznání chyby, aniž by se cítilo pod tlakem.
Knížka je cenným průvodcem světem dětských emocí. Učí děti, že chybovat je lidské, ale přiznat chybu a postavit se zodpovědnosti čelem je to, co nás dělá skutečně velkými. Je to příběh o přátelství, odvaze být upřímný k sobě i k ostatním.“
Mgr. Aneta Smolová / ditevklidu.cz
dětská psycholožka
────────────────────────────────────────
„Dětství je obdobím, kdy se dítě postupně učí rozumět nejen světu kolem sebe, ale také svým emocím, myšlenkám a chování. Součástí tohoto procesu jsou radost i zklamání, odvaha i strach, úspěchy i chyby. Právě způsob, jakým dítě své chyby prožívá a jak se s nimi učí zacházet, významně ovlivňuje jeho sebevědomí, vztahy i psychickou odolnost.
Příběh Statečný zbabělec Hubert citlivým a věku přiměřeným způsobem otevírá témata žárlivosti, studu, strachu z přiznání chyby, pocitu viny i odvahy převzít odpovědnost za vlastní jednání. Nehodnotí dítě podle jedné chyby, ale ukazuje, že náročné emoce jsou přirozenou součástí lidského prožívání a že i obtížné situace lze zvládnout způsobem, který posiluje důvěru, vztahy i vlastní sebeúctu.
Z pohledu dětské psychologie příběh podporuje rozvoj emoční gramotnosti, empatie, morálního uvažování i prosociálního chování. Děti mohou bezpečně sledovat souvislosti mezi svými myšlenkami, emocemi a chováním a učí se, že skutečná statečnost nespočívá v tom nikdy nechybovat, ale dokázat svou chybu přijmout, přiznat a napravit.
Velkou hodnotu příběhu vidím také v tom, že citlivě pracuje s rozdílem mezi studem a pocitem viny. Zatímco stud vede dítě k přesvědčení „jsem špatný“, zdravě prožitý pocit viny mu umožňuje uvědomit si „udělal jsem chybu, ale mohu ji napravit“. Právě tato zkušenost podporuje rozvoj zdravého sebepojetí, psychické odolnosti a odpovědnosti za vlastní jednání.
Z pohledu kognitivně-behaviorální terapie příběh přirozeně ukazuje, jak naše myšlenky ovlivňují emoce a následně i chování. Děti mají možnost sledovat, jak strach, žárlivost nebo stud mohou vést k neuváženým rozhodnutím, ale také poznávají, že své jednání mohou změnit, převzít za něj odpovědnost a napravit jeho důsledky. Taková zkušenost posiluje jejich sebedůvěru i víru, že chyby jsou součástí učení, nikoli důkazem vlastní nedostatečnosti.
Velmi oceňuji také závěrečné otázky, které podporují společný rozhovor mezi dítětem a dospělým. Sdílení vlastních pocitů, zkušeností a hledání řešení pomáhá dětem přenášet poselství příběhu do každodenního života a rozvíjí jejich schopnost otevřeně komunikovat o emocích.
Jako dětská psycholožka a KBT terapeutka vnímám tuto knihu jako citlivého průvodce, který dětem nabízí bezpečný model zvládání náročných situací. Připomíná jim, že odvaha často nezačíná velkými činy, ale obyčejným přiznáním: ‚Udělal jsem chybu a chci ji napravit.‘
Věřím, že tento příběh může být cennou oporou dětem, rodičům i pedagogům při budování vztahů založených na důvěře, respektu a otevřené komunikaci.“
PhDr. Kristýna Kleiner Kuberová / dovol-si.cz
psycholožka, dětská psycholožka a KBT psychoterapeutka 
────────────────────────────────────────
„V příběhu ‚Statečný zbabělec Hubert‘ autorka ukazuje dětem, že dělat chyby je přirozenou součástí života a že skutečná odvaha často spočívá právě v tom, přiznat se a převzít za své jednání odpovědnost. Autorka přirozeně pracuje s emocemi, jako jsou strach, stud nebo žárlivost, a pomáhá dětem pochopit rozdíl mezi tím, co cítíme, a tím, jak se rozhodneme jednat. Zároveň nabízí dětem pozitivní vzor zdravé omluvy a obnovování vztahů. Příběh může být velmi cenným podnětem k rozhovorům mezi dětmi a rodiči o chybách, pravdivosti a odvaze.“
Mgr. Kateřina Cidlinská, dětská psycholožka
────────────────────────────────────────
„Text sleduje příběh malého zajíčka Huberta, jehož prožívání osciluje mezi spontánní radostí ze světa a postupným setkáváním se s náročnějšími emočními situacemi. Na první pohled jednoduchý příběh nabízí překvapivě komplexní vhled do vývoje morálního uvažování, práce s vinou, odpovědností a vztahovou dynamikou.
Emoční prožívání a sebeuvědomění
Hubert je zobrazen jako dítě ve fázi, kdy se začíná diferencovat jeho vnitřní svět – zejména v oblasti ambivalentních emocí. Výrazně se to ukazuje v motivu žárlivosti vůči Fabiánkovi. Text zde velmi přesně zachycuje rozdíl mezi impulzivní fantazií („nehezké myšlenky“) a reálným chováním. Dítě se tak může identifikovat s tím, že mít agresivní nebo odmítavé představy je součástí prožívání, aniž by to automaticky vedlo k jednání.
Z gestalt perspektivy lze tuto rovinu chápat jako postupné rozšiřování uvědomění (awareness) – Hubert si začíná být vědom nejen svých impulzů, ale i jejich dopadu a významu. Důležitým momentem je i tělesné zakotvení emocí („nepříjemný pocit v bříšku“), které podporuje integraci prožívání na úrovni těla i psychiky.
Kontakt, přerušení kontaktu a jeho obnova
Klíčovým momentem příběhu je situace s rozbitým ježčím domečkem. Hubert reaguje únikem, což odpovídá přirozené obranné reakci v situaci ohrožení. V gestalt terminologii zde dochází k přerušení kontaktu – Hubert se stahuje z pole vztahu, aby se vyhnul nepříjemnému prožitku (vina, strach z reakce druhého).
Zásadní je však následný vývoj: skrze vnitřní dialog (internalizovaný hlas otce) dochází k obnovení kontaktu – nejprve se sebou samým (uvědomění si odpovědnosti), následně s druhými (přiznání, omluva). Tento proces dobře ilustruje přechod od reaktivního chování k vědomé volbě.
Z terapeutického hlediska je cenné, že kniha neidealizuje – přiznání přichází až po určitém vnitřním boji, nikoliv okamžitě. Dítě tak dostává realistický model regulace chování.
Vina, odpovědnost a oprava
Text velmi citlivě pracuje s konceptem viny, která zde není destruktivní, ale regulační a vztahově orientovaná. Hubertova vina vede k akci – k přiznání a následné snaze o nápravu. Nejde tedy o stud (globální „jsem špatný“), ale o odpovědnost („udělal jsem něco špatného a mohu to napravit“).
Důležitou roli zde hraje reakce ježka, který modeluje zdravé zvládání emocí – dokáže pojmenovat svůj vztek, ale zároveň oceňuje Hubertovu upřímnost. Tím vytváří bezpečné pole pro opravu vztahu. V gestalt kontextu lze tuto situaci chápat jako korekční zkušenost v dialogickém vztahu.
Sociální kognice a teorie mysli
Fabiánkova role otevírá téma sociální kognice a teorie mysli (Theory of Mind). Dítě je vedeno k pochopení perspektivy druhého – Fabiánek je neprávem obviněn, zažívá nespravedlnost a zmatek. Hubert je následně konfrontován s dopadem svého jednání na druhé, což podporuje rozvoj empatie a perspektivního přebírání (perspective-taking).
Zároveň dochází k proměně vztahového nastavení – od rivality k inkluzi. Tento posun lze chápat jako změnu v interpersonální regulaci a zvýšení kapacity pro sdílený kontakt.
Vztahová dynamika a inkluze druhého
Motiv žárlivosti a postupného přijetí Fabiánka reflektuje vývoj schopnosti sdílet vztahový prostor. Hubert se posouvá od exkluzivního vztahu („nechci se dělit“) k otevřenější formě kontaktu, kde je možné zahrnout i třetího.
Tento posun lze chápat jako rozšíření kontaktové kapacity a větší flexibilitu na hranici kontaktu. Významná je i zkušenost, že vztah se neoslabuje přítomností další osoby, ale může se naopak obohatit.
Symbolická rovina a vývojové téma
Opakující se motiv skákání „až ke slunci“ představuje důležitou symbolickou rovinu – aspiraci, růst a překračování limitů. V kontextu celého příběhu však dostává realističtější rámec: skutečná „statečnost“ se neodehrává ve velkých výkonech, ale v každodenních situacích, kde je potřeba unést odpovědnost a zůstat v kontaktu.
Shrnutí
Kniha nabízí citlivě vystavěný příběh, který podporuje rozvoj:
emoční gramotnosti (rozpoznání a přijetí ambivalentních emocí),m
orálního uvažování (odpovědnost vs. vyhýbání),
vztahových dovedností (oprava, omluva, přijetí druhého).
Z gestalt perspektivy je cenná zejména práce s uvědoměním, kontaktem a schopností obnovit vztah po jeho narušení. Text tak může sloužit nejen jako čtenářský zážitek, ale i jako vhodný podklad pro terapeutickou nebo edukační práci s dětmi.“
Mgr. Kamila Číhalová, psycholožka a psychoterapeutka
────────────────────────────────────────
„Velice milý příběh o tom, že každý dělá chyby, ale důležité je, jak se k nim postavíme. Zajíček Hubert nás provede procesem od zavinění chyby přes pocit viny, přiznání až k nápravě. Pro děti je v knize v podstatě ‚návod,‘ jak má vypadat správná omluva. Tato kniha je vhodná do každé rodiny s malými dětmi a také pro děti se specifickými poruchami učení nebo s ADHD, které často dělají chyby a s postavou Huberta by mohly souznít. Přiučit se mohou určitě i někteří dospělí. Kniha je vhodná i do třídních kolektivů. Moc se mi líbí otázky na konci knihy, které vedou k hlubšímu zamyšlení.“
Mgr. Lucie Kohoutková, speciální pedagog a učitelka 1. stupně
Páči sa mi aj to, že príbeh je o niečom, čo je deťom a vlastne i dospelým veľmi známe. O chybe, strachu priznať sa, o žiarlivosti, o hanbe, ale aj o odvahe to napraviť. Nie je to také to nasilu poučné rozprávanie. Je to živé, citlivé a skutočné.
To, čo mám na tejto knižke najradšej je to, že ukazuje, že chyba z nás nerobí zlého človeka. Ale že veľmi záleží na tom, čo urobíme potom.
Za mňa je to naozaj krásna kniha, ktorá v sebe nesie dôležité posolstvo, ale podáva ho s takou ľahkosťou a od srdca.“
Mgr. Barbora Pošíková, akreditovaná lektorka a poradkyně v rodičovství
