Statečné dítě není to, které se nebojí. Ale to, které se naučí zvládat svůj strach.

„Mami, já tam nejdu.“
„Já se bojím, takže to dělat nechci.“

Ať už jde o první den ve školce. Návštěvu zubaře. Přespání u kamaráda. Nebo vystoupení před třídou.
Jako rodiče bychom nejraději dítěti strach vzali.
Uklidnili ho větou:
„Vždyť se nemáš se čeho bát.“

Jenže právě tady často vzniká jedno velké nedorozumění.
Strach totiž není problém.
Strach je přirozená emoce, která nás provází celý život.

Každé dítě se někdy bojí

Některé děti mají strach ze tmy.
Jiné z nových situací.
Někdo se bojí psů.
Někdo udělat chybu před ostatními.
A někdo se bojí jen proto, že neví, co ho čeká.

To všechno je normální.

Strach není známkou slabosti ani selhání.
Je to způsob, jakým nás mozek chrání před možným nebezpečím.

Když dítěti říkáme „Neboj se“

Myslíme to dobře.
Jenže dítě si může naši větu přeložit úplně jinak.
„Není normální, že se bojím.“
„Je se mnou něco špatně, když se bojím.“

Místo toho je mnohem užitečnější dát dítěti najevo, že jeho pocity jsou v pořádku.
Například:

♡ „Vidím, že máš strach.“
♡ „Tohle je pro tebe nové a nejisté, viď?“
♡ „Já bych se na tvém místě možná cítila dost podobně.“

Taková slova dítě neudělají bojácnějším.
Naopak.
Pomáhají mu pochopit, že strach není nepřítel, kterého musí skrývat.

Odvaha není opak strachu

Často dětem říkáme:
„Buď statečný.“

Jenže co to vlastně znamená?
Mnoho lidí si představuje statečnost jako úplnou nepřítomnost strachu.
Ve skutečnosti je odvaha něco jiného.

Odvaha je udělat malý krok dopředu, i když se bojíme.

První den vstoupit do nové třídy.
Přihlásit se.
Omluvit se.
Zkusit něco, co nám zatím nejde.

Právě tehdy vzniká opravdová statečnost.

Nepřekonávejte strach za dítě

Když vidíme, že je dítě vyděšené, máme tendenci všechno vyřešit za něj.
Promluvíme za něj.
Vyřešíme to.
Ochráníme ho.

Krátkodobě mu tím ulevíme.
Dlouhodobě ale dítě připravujeme o zkušenost, že i přes obavy dokáže obtížnou situaci zvládnout.

To neznamená, že ho máme do ničeho nutit.
Můžeme být vedle něj.
Držet ho přitom za ruku nebo kolem ramen.
Povzbudit ho.

Ale ten malý krok potřebuje udělat ono samo.
Právě z těchto zkušeností se rodí zdravá sebedůvěra.

Co dítěti pomáhá, když má strach?

Neexistuje kouzelná věta, která strach okamžitě odstraní.
Existují ale věty, které dítěti dávají pocit bezpečí.

Například:
♡ „Jsem tady s tebou.“
♡ „Co myslíš, že by ti pomohlo?“
♡ „Zkusíme to spolu.“
♡ „Nemusí se to povést napoprvé. A je to v pořádku.“

Taková slova dítěti neberou jeho emoce.
Naopak mu dávají jistotu, že je zvládne.

Příběhy učí děti odvaze mnohem lépe než poučování

Když dítě sleduje příběh hrdiny, který se bojí stejně jako ono, získává něco velmi důležitého.
Zjišťuje, že strach prožívají i ostatní.

A že statečnost neznamená nebát se, ale udělat další krok navzdory obavám.

Právě tuto myšlenku citlivě přináší kniha Statečný zbabělec Hubert.

Hubert není hrdina, který se ničeho nezalekne. Je to postava, se kterou se děti snadno ztotožní, protože poznávají její pochybnosti, obavy i malé krůčky vpřed.
Díky příběhu děti přirozeně pochopí, že odvaha nevypadá jako superhrdina z filmu.
Často má podobu obyčejného dítěte, které se bojí, ale přesto udělá krok vpřed.

A právě taková odvaha jim bude v životě pomáhat nejvíce.

To nejdůležitější, co můžeme dítě naučit

Nemůžeme děti ochránit před vším, čeho se budou bát.
Jednou budou stát před novými výzvami, změnami i nejistotou.
Můžeme jim ale dát něco mnohem cennějšího.

Víru, že strach nemusí řídit jejich život.
Že se mohou bát.
A přesto udělat další krok.

Protože statečnost nezačíná ve chvíli, kdy strach zmizí.

Začíná ve chvíli, kdy se rozhodneme, že nám nebude bránit žít.

Barbora Melíková, nakladatelství Semínko