Když dítěti něco nejde? Jak z neúspěchu nevytvořit pocit méněcennosti

„Mami, já to neumím. Nikdy se to nenaučim.“

Je to jedna z vět, která rodiče často zabolí.

Chceme dítě povzbudit, pomoci mu a někdy máme dokonce chuť udělat danou věc za něj.
Jenže právě v těchto chvílích se rodí něco mnohem důležitějšího než nová dovednost – vztah dítěte k sobě samému.

To, jak dítě prožívá své neúspěchy dnes, totiž významně ovlivní, jak bude přistupovat k výzvám po celý život.

Každé dítě má své vlastní tempo

Spolužačka ve školce umí krásně kreslit.
Sousedovic chlapeček už umí jezdit na kole.
Kamarád bez problémů navazuje další přátelství.
A starší sourozenec třeba dokáže celé hodiny stavět lego podle návodu.

Děti se nevyvíjejí stejně. Každé dozrává jinak a každé má jiné silné stránky.
Přesto mají rodiče často pocit, že jejich dítě zaostává, protože ho nevědomky srovnávají s ostatními.

Ve skutečnosti ale není důležité, co už umí jiné děti.

Důležité je, aby se dítě mohlo posouvat vlastním tempem a neztratilo chuť objevovat své dovednosti i svět kolem.

Největší překážkou nebývá neúspěch, ale strach z něj

Děti se nerodí s obavou z chyb.
Tu se učí postupně.

Pokud mají pocit, že chyba znamená zklamání rodičů nebo důkaz vlastní neschopnosti, začnou se novým věcem raději vyhýbat.
Ne proto, že by byly líné.
Ale proto, že chtějí chránit své sebevědomí.

Naopak děti, které vědí, že chyba je přirozenou součástí učení, se nebojí zkoušet znovu.
A právě ony se nakonec učí nejrychleji.

Neříkejte dítěti, že je šikovné. Oceňte jeho úsilí.

Pochvala je důležitá.
Ještě důležitější ale je, za co dítě chválíme.

Když slyší pouze:
„Ty jsi šikulka.“

může získat pocit, že musí být šikovné pořád a ve všem.

Mnohem větší sílu mají věty:

♡ Viděla jsem, jak moc ses snažil.
♡ To je fakt pecka, jak si to nevzdal.
♡ Oceňuji, že jsi to zkusil znovu.
♡ Každým pokusem se učíš něco nového.
♡ Frustrace je součástí každého učení.

Taková slova podporují odvahu, vytrvalost i zdravé sebevědomí.

Každý člověk vyniká v něčem jiném

Společnost často oceňuje výkon.
Známky.
Medaile.
Výsledky.

Jenže život není soutěž o to, kdo všechno zvládne nejrychleji.
Někdo krásně zpívá.
Jiný umí naslouchat.
Někdo dokáže rozesmát celé okolí.
A jiný má bohatou představivost.

Když dítě pochopí, že jeho hodnota nespočívá v tom, co mu zrovna nejde, začne si mnohem více vážit toho, v čem je jedinečné.

Co dělat, když dítě říká: „Já to nikdy nedokážu.“

Nesnažte se ho přesvědčit, že se mýlí.
Místo toho mu pomozte změnit pohled.

Zkuste například říct:
„Někdy je to fakt frustrující, když se člověk učí něco nového, co?“
„Chtěl bys to už umět, viď?“
„Vzpomínáš si, jak jsi neuměl chodit? Tehdy ti to taky nešlo hned. A dneska běháš o sto šest a ani nad tím nepřemýšlíš.“

Když dítě zažije, že jeho pocity přijímáme, mnohem snáze uvěří, že se může posunout dál.
Ne proto, že jsme ho přesvědčili, ale proto, že jsme mu pomohli zvládnout okamžik, kdy o sobě pochybovalo.

A ještě jedno slovo dokáže změnit způsob, jak dítě o sobě bude přemýšlet – ještě.
Ne „neumím to“.
Ale „ještě to neumím“.

A to je také obrovský rozdíl.

Příběhy pomáhají dětem pochopit, že každý má svůj talent

Děti často přijmou důležité životní poselství mnohem snadněji prostřednictvím příběhu než dlouhým vysvětlováním.

Když sledují hrdinu, který si připadá nešikovný nebo méně schopný, prožívají jeho emoce spolu s ním.
A když nakonec objeví, že každý má své silné stránky, odnášejí si tuto zkušenost i do vlastního života.

Právě na této myšlence stojí kniha O medvídkovi, co neuměl plavat, ale naučil se číst.

Vypráví o medvídkovi, kterému se ze začátku nedaří naučit plavat.
Postupně ale zjišťuje, že každý z nás má jiný dar a že skutečný úspěch nespočívá v tom být stejný jako ostatní, ale objevit vlastní cestu.

Je to příběh, který dětem jemně připomíná, že nemusí umět všechno.
Stačí, když budou mít odvahu učit se, hledat a věřit samy sobě. Pak si budou moci splnit sny i třeba nečekanými způsoby.

To nejcennější, co můžeme dítě naučit

Život nebude vždy jednoduchý.
Každému někdy něco nejde.
Každý zažije zklamání a smutek.
Každý udělá chybu.

Ale dítě, které ví, že jeho hodnota nezávisí na výkonu, se nebude bát zkoušet nové věci.
A právě to je mnohem důležitější než být nejlepší.
Protože úspěšní lidé nejsou ti, kterým se všechno povedlo napoprvé.
Jsou to ti, kteří se po neúspěchu dokázali zvednout a říct si:

„Možná to ještě neumím. Ale můžu se to naučit.“


Barbora Melíková, nakladatelství Semínko